Snaha rozšířit portfolio prémiových značek směrem k evropsky oblíbeným třídám je evidentně nad všechny tradice. Když už jsme se tedy dočkali zmíněného naftového kombi od Jaguaru, podobný krok značky Cadillac už nepřijde podivný vůbec.

Platforma, kterou GM využívá pro Opel Vectra a Saab 9-3 je osazena karoserií, ve které lze identifikovat švédské kořeny i bez brýlí. Nejde ale o zcela totožné vozy – ve skutečnosti má Cadillac z vnějších prvků totožné se Saabem jen boční dveře, skla a střechu. Osobitost dodávají vozu výrazná mřížka chladiče i zadní sdružená světla a kromě relativně nenápadného laku je vůz svým způsobem atraktivní a designově rozhodně čistý.

Světlý interiér je kombinací saabovského přístrojového panelu, ovladačů klimatizace a sedadel s prvky amerického důrazu na okatý komfort, či chcete-li nenutný luxus – příkladem budiž pohled na analogové hodiny na přístrojové desce. Zámek zapalování je kupodivu v tradičnější poloze vedle volantu. Ten je tříramenný a včetně ovladačů dokonalý.

Sedadla patří k nejpovedenějším částem vozu. Ta přední s elektrickým ovládáním nabízejí skvělý komfort i možnost optimálního nastavení pozice řidiče vůči volantu a pedálům, mají ale slabší boční vedení. Zadní sedačky jsou pohodlné téměř stejně, trpí ovšem nedostatkem místa pro kolena. Kožené čalounění je i v dveřních výplních bezchybné, použité plasty přiměřené a vůně až neamericky příjemná. Už základní výbava vozu je solidní a obsahuje například i ESP, námi testovaná verze Sport Luxury pak sice komfortem téměř hýří, ale stále ještě umožňuje připlatit si za střešní okno, parkovací asistent či DVD navigaci.

Zavazadelník je dobře přístupný lehce otevíratelnými pátými dveřmi, stejně jako u Saabu ale žehráme na poměrně malou výšku hrany víka při otevření. Nijak závratný základní objem 425 litrů je limitován vysokou podlahou, pod ní se ale ukrývá jen souprava na lepení pneumatik. Stejně jako u interiéru nás u zavazadelníku potěšilo jeho bezchybné světlé čalounění.

U multikulturního vozu nepřekvapí, že pod jeho kapotou tepe klenot z dílen Fiatu, jmenovitě Common rail 1.9 s dvojitým(!) přeplňováním. Postupné zapojování obou turbodmychadel podle narůstajících otáček má za následek nadstandardní kultivovanost zvukovou i výkonovou, pochopitelně ale až po zahřátí. Motor s výkonem 132 kW a točivým momentem 370 Nm cvičí s relativně těžkým kombi velmi jistě a na brizanci kupodivu příliš nemění ani kombinace se šestistupňovou automatickou převodovkou. V porovnání např. s motory TDI se sdruženými vstřikovači je nástup výkonu podobně razantní, ovšem u Cadilaccu bez prodlevy a s přijatelnější zvukovou kulisou. K deklarované průměrné spotřebě 7,5 l/100 km je potřeba vůz téměř nutit, při běžné mimoměstské jízdě motor žádá až o litr více, ve městě pak průměrně 9,5 litru.

Podvozek je jednoznačně zaměřen na komfort jízdy, dokonce i s osmnáctipalcovými koly se na méně kvalitních silnicích nemusí bát o smrt vytřesením. I když víceprvkové zavěšení zadních kol odvádí dobrou práci a karoserie se výrazně nenaklání, snahy o sportovnější jízdu hatí až příliš nekontaktní řízení – účinek posilovače je dalším znamením toho, že sedíme v „americkém“ voze.

Pohled do ceníku napoví, že BLS se pohybuje pod úrovní srovnatelné evropské prémiové konkurence. Prestižní americkou značku (byť vyráběnou ve Švédsku a s italským motorem) tak lze pořídit za relativně zajímavé ceny. Nevýhodou je zatím řídká prodejní a servisní síť výhodou neokoukanost.

Plusy:

• design
• zpracování interiéru
• nižší cena oproti prémiové konkurenci
• pohodlí na předních sedadlech
• skvělý motor
• základní výbava
• cena

Minusy:

• podobnost se Saabem
• přílišný účinek posilovače řízení
• omezené servisní zázemí
• objem zavazadlového prostoru
• spotřeba