Druhý facelift třetí generace – už jen vyslovit to znamená, že řeč je o čemsi trvalejším, co stačí jen přibrušovat. O Toyotě RAV4, která stála koncem minulého století u zrodu třídy SUV, to platí dvojnásob a za jiných okolností by šlo o rutinní test. Automobilový svět i třída sama o sobě se ale vyvíjejí tempem, které by ani u Toyoty ještě před rokem hádal málokdo. Takže – je klasika stále in, nebo už je trochu demodé?

Oživení vnějšího vzhledu si všimnou nejen puntičkářští znalci: Čelní maska prodělala optické odlehčení a zvýraznění, ale použití citátu z letáku nikomu nic neřekne. Podívejte se na fotografie: Světlomety se o poznání zúžily, mlhovky zagresivněly, nárazník zhranatěl a výsledkem toho všeho je konečně dojem, že alespoň čelo vozu za půl milionu překonalo sex-appealem jahodovou bublaninu. Také na zádi se lze kochat světelnými diodami, což už je ve třídě pomalu povinnost.

Po otevření dveří bude překvapen opět jen neznalec značky: žádné změny se nekonají, alespoň ne ty viditelné. Nemožnost individualizace výbav jde ruku v ruce s vysokými bezpečnostními standardy, příkladem budiž základních sedm airbagů včetně řidičova kolenního. Interiéru toho moc vytknout nelze, i když příznivci měkčených plastů si budou muset najít jiného favorita a obří tlačítka také nevyhovují každému. Ale nebuďme detailisté – pro posádku bude důležité spíše to, že všechny ovladače jsou na očekávatelných místech, plasty jsou i přes tvrdý povrch kvalitní a ani v horkém počasí nepáchnou. Jediná připomínka – na některých plochách, například povrchu palubní desky, zůstávají stopy i po nechtěných vrypech a pohybech, které by u jiných vozů prošly bez trvalých následků.

Vyšší řidiči budou možná o trochu déle hledat optimální polohu za volantem, není to ovšem nedostatkem místa, ale poměrně vysokou pozicí sedáku a nízko posazeným volantem. Sedáky jsou navíc poměrně krátké, a na zadních místech citelně chybí pár centimetrů navíc pro kolena.

Třikrát sláva si Toyota zaslouží za systém sklápění sedadel páčkami na bocích zavazadelníku. Jde o praktický doplněk a vzniklá ložná plocha je navíc naprosto rovná – pokud ovšem nezapomenete na zadním sedadle nějakého toho domácího mazlíčka – síla mechanismu je skutečně značná a některým rasám a druhům by akutně hrozil přechod do dvourozměrného světa.

Z otevírání pátých dveří mají kromě domovského souostroví radost už jen u klokanů a za Kanálem, zbytek světa nechápe, proč mu ta dlouhá a těžká hmota brání v cestě k chodníku.

Slabší z turbodieselů 2.2 D-4D, zde ve verzi s maximálním výkonem 110 kW je sice stále docela pružný a úsporný, ale také stále relativně hlučný motor. Toyota naftové agregáty stále umí, ale konkurence tak nějak taky, takže rozdíly nejsou až tak výrazné.

Ale popořádku. Pokud jde o výkon, nelze mít výhrady: Základní provedení bohatě stačí na vše kromě dramatické jízdy a pohled do ceníku je neméně výmluvný. Námi testovaný motor lze pořídit už za 665 tisíc Kč, kdežto silnější provedení s výkonem 130 kW za nejméně 854 tisíc.

Pružnost motoru ocení každý, komu bude vyhovovat velmi krátký první rychlostní stupeň a časté řazení nejvyšších převodů. Celé ústrojí je totiž přizpůsobeno dosahování nízké spotřeby a nutí řidiče k něčemu, co by konkurence nazvala podtáčením. Tady to ovšem neplatí: čtyři válce zatahují nejlépe v pásmu 2000-2800 otáček, nepříjemný klapot se ovšem nedostavuje ani s klesáním otáček až k hodnotě 1100 min^-1. Řazení lehce získalo na přesnosti jen v porovnání s předchozím provedením, ve třídě už je nicméně standardem komfort a krátké dráhy z osobních vozů.

Pokud se čtenáři zdálo, že předchozí text je hledáním much na autě, o jehož dokonalosti bylo napsáno málo, nechť nepřehlédne následující. Kombinovaná spotřeba vozu, kterou výrobce udává neuvěřitelnou hodnotou 6,0 l/100 km, není až tak nereálná. Kombinace poměrně nízké hmotnosti s jednoduchostí pohonu všech kol a výše zmíněnou charakteristikou motoru a převodovky způsobují, že i v poměrně běžném provozu lze s RAV4 jezdit velmi, velmi úsporně. Naše týdenní zkušenost s polovičním zatížením vozu a převahou mimoměstského a dálničního provozu vyvrcholila hodnotou 6,7 l/100 km, což je na SUV velmi solidní číslo.

Ani pneumatiky s příjemným profilovým číslem 65 nedokázaly nicméně zabránit velké citlivosti vozu na nerovnosti všeho druhu – posádka mohla i necitlivými částmi těla vnímat každý kamínek i výtluk. Tytéž části si ovšem užívaly i jistoty, kterou dané nastavení odpružení přinášelo při průjezdu zatáčkou. Prostě něco za něco. Absenci parkovacích senzorů jsme nějak obrečeli, zapomenout na ni nám umožnil i nadstandardní rejd předních kol a z toho vyplývající schopnost otočit se i na malé ploše.

Výlety mimo silnici patří vždy k humornější stránce psaní o SUV, ani zde jsme tedy neměli vyšší ambice než polní cestu a nějaké to bláto na ní. Na zadní kola lze poslat aktuálně až 45 % točivého momentu, obří tlačítko na palubní desce pak umožňuje pohon zadní nápravy připojit napevno.

Světlá výška 180 mm je moc či málo, opravdu záleží spíš na tom, s kterým konkurentem porovnáváte. V praxi jsme samozřejmě břichem o terén nedrhli, o to více pak zůstáváme v úžasu před hodnotou brodivosti 500 mm, která až doposud patřila pouze offroadům. A přiznáváme – nevyzkoušeli jsme.

Po významném poklesu cen a oživení vzhledu tak RAV4 zůstává spolehlivým standardem s pár podivnými specifiky, ale se zbytkem vlastností oslovujícím nejen zaryté příznivce značky. Spotřeba mluví za mnohé.

Plusy

• Vysoká kvalita zpravování
• Nadprůměrně úsporný a pružný motor
• Jednoduchý systém sklápění zadních sedadel
• Dobrý poměr výkonu, kvality a ceny

Minusy

• Málo místa na zadních sedadlech v podélném směru
• Slabý komfort řazení
• Náchylnost některých povrchů k poškrábání